Nikotin
Nikotin
Starověk a středověk neznal tabák, avšak kouření vonných listů, vonného
koření a drog je původu dávného. Také v Číně se již před 2000 lety
kouřilo, antické národy, Římané i Keltové kouřili. Kouřením tabáku je
známa indiánská kultura. Kolumbovi námořníci jej do Evropy dovezli hned
r. 1492, semena dorazila o dvacet let později. Své jméno dostal tabák
po francouzském velvyslanci v Portugalsku Jeanu Nicotovi, který přenesl
tabáková semena do Francie. Tabák byl tehdy považován za všelék,
kterážto pověra vzala za své již koncem 16. století. Původně se kouřila
dýmka, doutníky začali vyrábět španělé počátkem 18. století, první
cigarety vznikly až okolo r. 1830 a nyní vytlačují ostatní způsoby,
neboť spěchu moderního člověka vyhovují nejlépe. Kouří se z nudy, z
rozpačitosti, při práci, při konferencích (dříve bylo kouření při
jednání ve vyšších kruzích nepřijatelné, toto tabu prolomil svou
ignorancí až J. V. Stalin). Uplatňují se i jiné faktory (orální
agrese), nelze však také pominout přece jenom jistou vegetativní
euforii. Nápadná je touha po jídle po kouření, příznivý vliv kouření na
ranní defekaci a na nepříjemné spastické stavy v trávícím ústrojí
(cigareta na lačno má však nepříjemnější účinek). Kouření odvádí
pozornost, což při duševní práci někdy znamená odpočinek. Požitek z
kouřeníovlivňuje z velké části pozorování kouře; proto kouření potmě
již tak nechutná, také slepci prý většinou nekouří.
PŮSOBENÍ:
Nikotin je pyridin-N-metylpyrrolidin, tekutý alkaloid obsažený v tabáku
(Nicotiana tabacum). V rostlině je vázán na kyselinu jablečnou nebo
citrónovou, jeho množství dosahuje až 8%. Při kouření se uvolňuje a
přechází do kouře, vstřebává se sliznicemi zejm. trávícího a dýchacího
ústrojí. Přechází i do mateřského mléka, také přestup placentou na plod
se uznává. Nikotin je mitotický jed, postihující buněčné jádro, zvyšuje
dráždivost centrálního nervstva, pak je ochrnuje. V menších dávkách
rozmnožuje sekreci slin, žaludečních šťáv a potu. Po kouření se zvyšuje
cévní tonus se spasmy tepen a tepének na končetinách. U 80% zdravých
lidí po vykouření jediné cigarety klesá periferní krevní objem o pětinu
až o třetinu. Vasokontrikce dosahuje maxima 10 minut po kouření,
odeznívá po půl hodině. Dávka 60 mg nikotinu je spolehlivě smrtná do 10
minut a jejím účinkům nelze zabránit. Z cigarety se vstřebá 1 - 2 mg, z
doutníku až 10 mg. Smrt byla pozorována po 18 dýmkách, u jiného
postiženého po 40 cigaretách a 14 doutnících během 12 hodin. Škodlivost
kouře závisí též na způsobu vdechování a rychlosti kouření. Nelze
pominout, že kouření podporuje vzhik žaludečních vředů a koliky,
infarktu myokardu, rakoviny plic atd. atd. Tabákový kouř kromě nikotinu
obsahuje i pyridinové zásady, kyanovodík, amoniak, kysličník uhelnatý,
uhličitý, metan a sirovodík. Kyselá netěkavá složka tabákového kouře
obsahuje převážně kyselinu mléčnou, glykolovou, jantarovou, malonovou,
pyroslizovou, jablečnou aj. Prudká otrava nebývá nebezpečná, projevuje
se bolestí hlavy, bledostí, smrtelným potem, závratí, nauseou a
zvracením.
NÁVYK: Mechanismus návyku lze snadno
vyložit dynamickým stereotypem na základě souboru podmíněných reflexů z
interoceptorů, ale převážně z exteroceptorů. Složka psychosociální
převládá nad složkou toxikomanickou. Pravidlem při tabakismu je
chronický zánět hrtanu, hltanu, průdušnice a průdušek, dále
nechutenství, střídáníprůjmů se zácpou a zvracením. Oběhový systém se
hlásí bušením srdce a nepravidelností tepu