Opium
Opium
(mekonium, laudanum)
Již Purkyně zjistil sám na sobě účinnost našeho domácího opia. Ulevilo
mu při intoxikaci víno a dospěl také k závěru, že požití opia chrání
proti opilosti vínem. Opium se používalo v Číně jako prostředek, který
stereotypní těžkou mechanickou práci činil zajímavějším. Číňani si jej
samozřejmě přivezli i do Ameriky a za dob krize na počátku 20. století
vytvářeli bílým dělníkům pracovní konkurenci. Stejně činili i černoši s
kokainem a mexikánci s marihuanou, přidala se k tomu prohibice (a její
stabilně placení úředníci, kteří po svém propuštění hledali práci a
šířili proto strach z drog), rasová nenávist, americký protidrogový
úřad s jeho tehdejším předsedou Harrym J. Anslingerem (který neměl rád
jazz a tedy i černochy, kteří ho hráli) a fanatismus v zakazování drog
byl na světě. Surové opium je možné po tepelné úpravě kouřit. Zvládnutí
takového rituálu s vodní dýmkou je však dost náročné.
CHEMIE:
Na získání 1kg surového opia je zapotřebí šťáva z 20 000 nezralých
makovic (továrně se zpracovává celá rostlina Papaver somniferum, Mák
setý). Mák se seje v prosinci, v červnu je sklízen, zelené makovice
jsou pak naříznuty škrabkou se sedmi čepelemi a přes noc z nich pomalu
vytéká šťáva. Vysušený latex je pak stlačován do kostek. Při celém
procesu je třeba zamezit přístupu světla. Součástí surového opia je 25
alkaloidů, z nichž je nejdůležitější morfin (HO.C17H17ON.OH, 9 - 13%
obsahu) a kodein (3-metylmorfin CH3O.C17H17ON.OH, 0.3 - 1.9%), který se
může demetylací v organismu měnit v morfin.